ÚVOD

v září 2007 jsme si vyjeli na výlet na Kamčatku. Byl to náš splněný sen. Já jsem podnikl již jeden pokus, ale v roce 1992 kdy Kamčatka byla zavřená zóna nás vypakovali z letiště během 5ti hodin do Chabarovska. Během přípravy cesty jsme měli velké problémy sehnat alespoň ty základní informace. Proto jsme si řekli že co víme zveřejníme. Třeba tím někomu pomůžeme.

Letěli jsme ve čtyřech se společností PULKOVO přes Petrohrad (transfer z PUKUVO1 na PULKOVO2 zařizuje paní na letišti) a pak přez Novosibirsk a Blagoveščensk do Petropavlovska. Letenky i víza i nějaké informace nám zařizovali z cestovky Hory. Zpět přes Chabarovsk, Krasnojarsk a Petrohrad. 8 hodin pauza, ubytování v hotelu,transfer z PUKUVO2 na PULKOVO1 a domů.

Z původních velkých plánů zbyl jenom mastňácký výstup na Avačinskou sopku (1700 m převýšení). Důvodem byla především lenost některých členů výpravy (moje), ale také počasí. Měli jsme sice docela pěkně, ale především pod Ključí, už začínal podzim a na vršku bylo dost chladno a foukal tam vítr. Potkali jsme skupinu Ruských tvrďáků, kteří Ključevskou vzdali v půli cesty protože tam začali omrzat. Chtělo by to asi těžkou zimní výbavu, přeci jen je to dost vysoký kopec, a tu se nám nechtělo sebou celou dobu tahat. Nicméně výlet to byl vynikající, zážitky skvělé, krajinově velkolepé (i když co je to proti výletu na Kokořín). I přes poměrně pečlivou přípravu, jsem byl skutečností poněkud zaskočen. Turistika to není vysokohorská, ba dokonce bych si troufl říci ani horská. Pohybovali jsme se ve výšce okolo 1000 - 1500 m/nm a převýšení nejsou velká, sedla jsou spíš jako na Vysočině než v Tatrách. Trvalým trápením je stálé překonávání údolí řek a říček, které si v nasypaných vrstvách popele vytváří hluboké a prudké strže. A všude okolo třítisícové sopky.

Termín jsme zvolili sice jako kompromis mezi našimi časovými možnostmi, ale nakonec se ukázalo že to byla velmi dobrá volba. Nebyli tam komáři !!!! V roce 2007 bylo, podle místních nejhorší léto za poslední roky. Zato celé září bylo pěkně. To jsme měli dost štěstí. Denní teploty v první půlce září kolem 20°C, v noci 10°C. občas déšť, ale nic co by se nedalo přežít. Od poloviny září začal přicházet podzim a s ním poněkud ochlazení. Cestou  k vulkanu Ključevskaja jsme se přesunuli o více ne 500 km severněji a zvláště v září je tento rozdíl výrazný. V noci pod nulou, občas sněžení, přes den 15-20°C. Kamčatka je pokrytá listnatými lesy a ty jsou v babím létě nádherné. Pod Ključí jsme zažili zvláštní přírodní úkaz, Začalo sněžit, zvedl se silný vítr, který zvířil sopečný popel. Nejenže jsme byli jako kominíci, ale dýchali jsme s obtížemi a jít proti větru by se vůbec nedalo. Navíc zvířený popel se dostal i do velké výšky a snížil sluneční svit, takže se i dost ochladilo.

V Petropavlovsku jsme se ubytovali v Gostinici Geyser. Noc stála 1000 Ru v omláceným pokoji, 1200 Ru v pokoji po rekonstrukci. Je to sice dražší, ale nemusíte si pak sami zařizovat OVIR, což může být asi dost problém. V hotelu to udělají za Vás. (navíc jsme si tam zazpívali Kaťušu a sovětskou hymnu se slavícími ruskými důstojníky. Pivo a cukrovej meloun je překvapivě docela dobrá kombinace.) S dalším ubytováním byl problém (1000Ru je dost), nakonec jsme to vyřešili (děkujeme Natašo) tak že jsme si koupili inzertní noviny SROČNO, kde se dá najít spousta inzerátů nabízejících pronájem bytu v cenových relacích 1000 - 1500Ru za noc.

Obecně bych na Kamčatce populaci rozdělil do tří skupin : 30% (zvláště mimo Gorod) úplný opilci, 45% se snaží nějak přežít, zbytek naprosto úžasný lidi. Evenků a Koryaků je na Kamčatce málo, hlavně jsou v Bystrinském přírodním parku (Esso, Anavgaj) a kromě čínské vizáže se od Rusů nijak neliší. Zdálo se nám že významným rysem všech lidí které jsme na Kamčatce potkali, je skutečný zájem pomoci i poradit. Domorodci jsou vstřícní a přátelští.

Před odletem jsme měli velké obavy z ruských úřadů a byrokracie vůbec. Nevím co se za poslední léta stalo, ale neměli jsme VŮBEC žádné problémy. OVIR nám udělali v hotelu, ale za celou dobu pobytu se o nás žádný úředník nezajímal. Policisté nám s úsměvem radili, mile nám doporučovali ať nechlastáme hned na návsi, že se to v Rusku nesmí, ale že se nestalo nic hrozného. Hotelová dežurná v Paratunkách nám pomohla vyprat, když seznala, že jinak se v pokoji udusíme. Paní v pokladně na autobusovém nádraží, když zjistila že se nemíním shrbit k okénku, vylezla z budky ven a lístky mi prodala vestoje. Lidé v autobuse sami zpacifikovali opilce, který se do nás navážel. Nikoho jsme nemuseli podplácet.

Na Kamčatce v každé vesnici (kterou jsme navštívili) je neuvěřitelný počet obchodů. Výběr zboží velmi dobrý, včetně AA i AAA baterií, potravin a drogistického zboží.  Platí se hotově v Ru. Mimo Sougorodí Petropavlovsk-Elizovo jsme narazili na jediný bankomat (banka s terminálem vydávající hotovost) v Essu.

V Petropavlovsku, je nepřeberné množství bank a obchodů s úplně vším. Velmi dobře lze nakupovat v hypermarketech Šamsa. Ve velkých obchodech se dá platit kartou. Petropavlovsk je hnusný město se snadnou orientací. Krs vede hlavní ulice, po které jezdí autobusy (10 nebo 12 Ru za jízdu) dělí se na kilometry počítané od moře směrem k Elizovu. 10. km autobusové nádraží, Šamsa, tržiště 7.km banky, obchody, knihkupectví 5. km žlutý velký barák jmenující se Kamčadiaočka (nebo tak nějak) s velkým výběrem spotřební elektrotechniky a fotoaparátů, 2.km (u tanku) tržiště s čínský  šmukem, oblečením, rybami, ikrou a zeleninou. 0.km u moře procházka a směrem do starého Petropavlovsku dva obchody s turistickými suvenýry (mají i vycpané mrože a mamutí kly). Nepočítejte s posezením v hospodě. Na celé Kamčatce jsme jich našli jen pár a nestály za nic. Mnohem lepší je dát si pivo před sámoškou s místními povaleči.

Všichni Kamčatčani neustále telefonují. Signál je ve všech osídlených místech a v okolí. V divočině samozřejmě ne. Místní hovory po pevné lince jsou zadarmo a lze poprosit obchodníka on nechá zavolat. Mnohem lepší by bylo pořídit si ruskou SIMku, to jsme neudělali a mnohokrát litovali. Příště.

Dopravovali jsme se po hlavní silnici  z PP do Usť Kamčatska autobusem, není pohodlý, práší se do něho a je dost plný. Dvakrát jsme stopovali - jde to snadno a jednou jsme si pronajali terénní autobus (nejdřív jsme si mysleli že je to služba krutě předražená, ale poté co jsme absolvovali nějakých 60km tajgou jsme bojovali s pokušením doplatit co jsme usmlouvali). Taxíkem jsme jeli jednou, nechali jsme si ho zavolat do základny pod Avačou a on nás odvezl do Paratunek, sehnal slušné ubytování a to za 1300Ru). Vrtulník jsme nepoužili, ale je to na Kamčatce běžný dopravní prostředek, i když asi poněkud dražší. Zřejmě ho používají hlavně Moskvani, Američani a Japonci.

Místní dálnice je vedena Kamčatskou dolinou mezi dvěma podélnými horskými hřebeny. Vede přes Jelizovo, a po cca 50km končí asfalt. Celý zbytek této cesty (kromě malého úseku kolem Milkova) je široká prašná kamenitá cesta. Pokud naprší, musí to být solidní blátíčko s kamením.  Všechna auta mají rozbitá přední skla, max. rychlost je cca 60 km/hod. Autobus jede vždy ráno asi v 8 hod v obou směrech, lístky je nutné koupit 1-2 dny předem. Pokud se dá řidiči úplatek, vezme i mimo sedačky a dá se sedět na batohu v uličce. Údržba probíhá pluhováním, velké kameny se odstrčí na krajnici, malé s prachem zahrnou díry. Radlice ráno vyjede jedním směrem, večer přespí, kam dojel, a další ráno buď pokračuje, případně se vrací. Autobus funguje také jako doručování zásilek, cestou zastaví na domluveném místě a předá dopis případně balíček, a pokračuje dál.

Medvědi na Kamčatce skutečně jsou. My jsme je i jedli. V době našeho pobytu byli Kamčatčani poněkud vystrašení, neboť kvůli nedostatku ryb a borůvek se medvědi měli stahovat z hor do údolí. Kamčatský medvěd obecně by neměl být příliš agresivní, ale je to velké zvíře s velkými zuby, které běží 60km//hod, dobře plave a výborně šplhá na stromy. Lidi žijící mimo město nás uklidňovali že když člověk nedělá zrovna blbosti, tak medvěd raději uhne z cesty, nicméně ten rok bylo na Kmačatce několik sežraných ... My jsme medvědy viděli až po Ključevskou, ale medvědí stopy a bobky byly všude. Návod jak na medvědy tady. My jsme měli zvonečky a já měl v kapse slzný plyn.

Průměrný plat je od 5000 – 25000RBL. Učitelé a lékaři mají kolem 10000RBL, Táňa jako administrativní síla má cca 20000RBL, její muž je ředitel internetové společnosti a plat neprozradil. Dovolenou mají 6-7 týdnů včetně SO a Ne. Letenky mezi Petropavlovskem a Moskvou stojí v zimě cca 8000RBL, v létě 25000RBL. Nájmy odpovídají cca našim poměrům kromě Prahy. Ceny běžných potravin jsou jako u nás, nadstandartní je ovoce a zelenina, džusy  (50-80RBL), vepřové maso (nad 400RBL), hovězí (nad 600RBL), jikra (600-900RBL), uzený losos (200-400RBL), mléko 35RBL, pivo 0,3l (50RBL), ovšem Žigulovské 2,5l je za 100RBL. I Broňa odborník nakonec uznal, že je nejlepší. Mají mnoho druhů vodky , ta dobrá 0,5l nad  180RBL. Městská doprava je 10-12RBL, meziměstská autobusová zhruba odpovídá 1RBL=1km. Taxi cca 10RBL=1km. Restaurace moc nejsou, v bufetu ceny odpovídají zhruba našim.