Nalyčevský přírodní park leží hned severně od Petropavlovska. My jsme se do něj vydali hned druhý den po příletu a chtěli jsme se hlavně seznámit s přírodními podmínkami na Kamčatce.
28.8.2007 – Út
Rozednívá se kolem 8 hod. V 9h je snídaně (párek s rýží, čaj, sušenka), balíme, ve 12 h opouštíme hotel s vystavenou registrací cizinců. Jirka kupuje nový foťák ( jeho mu v Petrohradě upadl), Jirka s Broňou shání sekyrku (neúspěšně), měníme dolary (cca 24,75RBL=1D) a vyrážíme na 10km, což je autobusové nádraží, odtud do Jelizova, kde nakupujeme potraviny za cca 1000RBL. V uzbeckém bufíku dáváme oběd – boršč a pelmeně (cca 100 RBL), odtud Razdolnyj busem (celé cca 50RBL). Vyrážíme pěšky po prašné cestě do Avačinského národního parku, na mávnutí nám zastavuje šéf místních průvodců. Chce po nás „razrešenie“ do parku, které nemáme. Poučí nás, jak se máme chovat, pokud bychom potkali medvědy, upozorní nás na medvědici s medvíďaty, odveze cca 7 km, vezme si od nás dárek v podobě 2 Prazdrojů v plechu, vysvětlí, kde povolení dostaneme a popřeje šťastnou cestu. Umisťujeme na batohy rolničky a zvoneček na odhánění medvědů a vycházíme za dobrodružstvím. Ujdeme asi 7 km k prvnímu evidentnímu tábořišti. Vaříme, věšíme potraviny na strom dál od stanů a jdeme kolem 22h spát. Přes den nepršelo, bylo zamračeno a mlha. Stmívá se kolem 22 h.
29.8.2007 – Stř
Vstáváme v 8 h, už je světlo. Vydáváme se směrem na Pinačevský pereval (sedlo). Ujdeme asi 7 km vysokým mokrým porostem (bolševník a tužebník) (souřadnice N53°26.115 E158°28.382, 373 m.n.m.), je kolem poledne a dáváme si svačinu, zároveň vyléváme vodu z bot. Zhruba po 12 km přicházíme k domku s přístřeškem (N53°27.442, E158°32.271, 518m.n.m.) asi kolem 15 h. Odtud stoupáme do sedla ve výšce 1160m.n.m., fouká, zima, moc se nezdržujeme a mastíme dolů hledat bydlení. Jirka jde napřed a nachází tábořiště mezi břízkami (N53°27.487,E158°40.606, 645m.n.m.). Je tu voda, dost komárů, není dřevo na oheň. Zataženo, neprší. Ušli jsme asi 27 km a jsme dost unavení. Už jsme viděli hodně stop medvědů a to se nezměnilo až do konce tohoto treku.
30.8.2007 – Čtv.
Vstáváme v 8h, svítí sluníčko, snídaně, šetříme benzín, dochází nám, neodhadli jsme spotřebu. Odcházíme asi v 10.45 h. Další pěkné tábořiště je asi po 5 km (N53°28.006,E158°41.206, 564m.n.m.), pod přístřeškem v ohništi je nepoškozená prázdná láhev Staré myslivecké. Zhruba 45 km od Pinačeva je Centrální báza Naličevského národního parku (ušli jsme dnes 18km) s muzeem, chatkami, jídelnou a přístřešky. Ubytováváme se v jedné chatce, zaplatíme každý 500RBL za povolení ke vstupu do parku a jdeme se koupat do termálních „louží“. Jednička je ideální pro Vlastu, dvojka pro kluky. Tady poprvé přepíráme část šatníku. Broňa vysvětlí správci, že jsou na Kamčatce drahý, a tak spíme v chatce zadarmo (jinak 170RBL).
31.8.2007 – Pá
Vycházíme po snídani a doplnění benzínu směr do sedla mezi Avačinskou a Korjackou sopku. Vydáváme se k řece varováni, že nemáme scházet k vodopádům, ale jít rovnou k mostu. Nebylo by to ale Rusko, kdyby věci byly tím čím zdají se být. Most byl na jejich mapce zakreslený proti proudu nad vodopády, bohužel, jak jsme později zjistili, byl asi 300 m pod vodopádem po proudu. Sešli jsme až k vodopádu pomocí lan v kluzkém rozbahněném terénu, a pak jsme se drali zase vzhůru šikmo proti proudu neprostupným porostem olší, chvílemi po čtyřech do prudkého svahu. Olšičky jsou neprůchodný asi 3 m vysoký porost, který nemá žádný řád a zachytává člověka za batoh, vlasy i oblečení. Olšičkami se skutečně nedá projít - všude se to píše, ale není nad osobní zkušenost, že. Potkávali jsme medvědí stopy různých velikostí. Stoupáme podle řeky proti proudu ve směru k sopce Aga. Dostáváme se nad olše do míst, kde se dá řeka přejít suchou botou. Jsme odměněni sluníčkem a úžasným výhledem na Županovkého za zády. Táboříme ve výšce 881 m.n.m., v závětří Agy. Máme toho dost.
1.9.2007 – So
Odcházíme po snídani asi v 10.30 h, v noci vichr, ocenili jsme závětří dobře krytého tábořiště. Stoupáme přes několik sedel (1. – 1102 m.n.m., 2. – 993 m.n.m) pod sopkami Agou a Korjackou. Svítí sluníčko, ale fouká, bereme si bundy. V jednom z kaňonu přecházíme řeku pomocí lana, svlékáme se, voda nám sahá nad kolena. Broňa hází botu přes vodu, akce se nezdaří a bota plave nenávratně pryč. Všude jsou stopy velkého medvěda. Zabráníme Broňovi zahodit i druhou botu , a tak jde v jedné trekové a druhé sandále. Po cca 50 m, kam jsme došli, že vystoupáme z kaňonu, se bota zachytila na kamení. Broňa se svléká, navazujeme ho na lano a znovu leze do ledové vody. Všem se nám ulevilo. Velmi opatrně vylézáme po úzkém prudkém svahu z kaňonu řeky, musíme dávat hodně pozor, abychom si navzájem nehodili na hlavu kamení. Přecházíme další kaňony a sedla, pak už vidíme i „mužíky“, kteří znamenali konec bloudění. Přecházíme ledovcová pole, kamenné nestabilní naplaveniny, 3 km nám trvají cca 2 hod. Docházíme asi v 19.30 h a táboříme na lávovém poli v sopečném popelu pod velikánem Korjackou. Večer hodně fouká, pak se to uklidnilo a bylo absolutní ticho . Tady nebyly ani medvědí stopy.
2.9.2007 – Ne
Dobře se spalo, až do 7.30 h jako dřeva. Přenášíme bydlení o 100m výš pod sopku, kde je sluníčko. Voda do rána zamrzla, byla zima, sluníčko hřálo, vaříme, vyrážíme v 11 h. Jdeme přes několik sedel a kaňonů vymletých tajícími ledovci sopek ve směru pod Korjackou k Avačinské sopce. Kloužeme se po velké sněhové plotně. Narážíme na vyšlapaný chodníček, Jirka se sice brání, jeho navigace ukazuje drobnou odchylku ve směru, nakonec se ho ale přidržujeme a jdeme stejným směrem do sedla mezi Avačinskou a Korjackou sopku po hromadách „škváry“, lávových naplavenin a ledovcových korytech. Cesta trvá 2,5 hod a je nekonečná. Pod sedlem přicházíme asi v 18.30.h k základně „horské služby“ a pod nimi je baza – odpočinek a pivo (Baltika 3 a Baltika 7 –70RBL). Taky spousta ochočených syslíků, kteří žerou z ruky a doráží, aby něco dostali. Dochází jídlo, dáváme si večeři za 350RBL –obložený talíř, brambory s karbanátkem, sušenky, káva, čaj. Večeře ve 20 h, ve 22 h jdeme spát.
3.9.2007 – Po
Jirka s Ivanem vyráží na Avačinskou sopku. V 7h mají budíček, jdou na snídani a dostávají balíček na cestu (celkem 400RBL). V 8h vycházejí, Vlasta s Broňou dospávají a nabírají síly. Po jedenácté vylézají ze stanů, páchají hygienu, Broňa domlouvá odpolední odjezd zpět do Petropavlovska a Vlasta se jdu podívat po vodě. Vedle bazy je lyžařská základna, vypadá podstatně lépe, než místo našeho ubytování. Je absolutní jasno, krásný výhled, klukům 100% vychází počasí. Vrací se v 16 h, což je velmi slušný čas. Jsou spokojeni a nadšeni (i Jirka, kterému se původně moc nechtělo). Asi v 19 h. přijíždí taxi a odváží nás 29 km korytem řeky do Jelizova celkem za 1400RBL. Jdeme na večeři do pizzerie, není to nic moc, ale hlad je nejlepší kuchař. Nakupujeme potraviny (550RBL), voláme zpět taxi a za 450RBL nás všechny odváží do termálních lázní v městečku Paratunky. Pokojík pro 4 osoby celkem za 1800RBL s termálním bazénem je přes mnohé nedostatky skvělý. Významný je společný záchod na podiu. Asi jsme recepční smrděli, tak večer Vlasta přijímá nabídku na možnost vyprání a všem pere velké prádlo ve vířivé pračce.