5.9.2007 – Stř
Budíček v 6.15, balíme a jdeme na 10km, Jirka už na nás čeká a vydáváme se na další velké dobrodružství. Autobus do Kozyrevska stojí 710RBL na osobu, každé cca 2,5h má zastávky, na cestě jsou prodavačky s pirožky (s jablky, tvarohem, rýže vajíčko zelí, kapusta s bramborami) – moc dobré. V Milkovu si dáváme boršč k obědu. Je pěkně, teplo. Odpoledne po zhruba 700km v 18 h přijíždíme do Kozyrevska. Tady potřebujeme nakoupit potraviny na další cestu, sehnat dopravu na Leningradskou bázu a přespat. Hned se nám nabízí Dyma za 7000RBL, další místní za 8000 a je naštvaný, že Dyma kazí ceny. Zdá se nám to být moc, tak Broňa domlouvá v magazíně, jestli by nebylo ještě něco jiného a zároveň domluví spaní u prodavačky Niny Alexandrovny Kim (64 let) v jejím domečku. Platíme za každého 200RBL, dostáváme večeři ( rajčatový salát s majonézou, chleba, sekaná, sušenky a čaj).V magazině jsme s Ivanem nakoupili potraviny za 1000RBL na další výpravu.
6.9.2007 – Čtv
Budíme se v 7.30h, paní Kim nám vaří čaj, dostáváme chléb s tvarohem, sušenky a čaj. Jirka pro velký úspěch dostává „nášup“ tvarohu, tajně dal svůj Ivanovi, a Kim měla pocit, že má málo. V 8.45h se loučíme a odcházíme do přístřešku k obchodu. Nakonec nás v 10.30h veze Dyma na Leningradskou bazu pod Ostrým Tolbačikem za 5500RBL. Celou noc pršelo, cesta je pod vodu a my jedeme ZYLem ( náklaďák vhodný pro lesní dělníky). Máme pocit, že jsme pěkný „vydřiduši“, cca 70km trvá 3 hodiny v nelehkém podmáčeném lesním terénu. Je mlha, poprchává, cyklon, tak zůstáváme na vulkanologické základně do druhého dne. Jsme opět na lávovém poli ve výšce 1193 m.n.m. Topíme, mastíme karty, a doufáme, že vítr rozfouká mraky.
7.9.2007 – Pá
Ráno je mlha, zima, ale fouká nadějně. Balíme věci, hrajeme karty a čekáme na počasí. Ve 14h se rozhodneme zůstat ještě jednu noc. V 15 h přijíždí výprava Němců, hlásí nám na další 4 dny pěkné počasí, to nás nakopne a v 15.45h už vyrážíme pryč. Celkem se i rozehnaly mraky a prosvětluje sluníčko. Jdeme po lávových polích, pak nízkým porostem pod Ostrym Tolbačikem cca 15 km východním směrem k lovecké chatě Tolud. Broňa cestou nachází 100RBL, má na Žigulovskoje. Všude je tu zase „medvědovo“, sbíráme houby k večeři, abychom ušetřily jídlo. S vločkami je z toho dobrá kaše. Vlasta se jde umýt k řece, evidentně k ní došla po medvědích stopách, tak mu vykládá, že teď je tu ona, na něho přijde řada později. Ivan sbírá nad řekou dříví a náramně se baví. To je poslední solidní šance na mytí, pak už nebylo až do Kluči moc kde. Broňa zatápí v kamnech, děsně kouří, Vlasta tam ještě přiloží, nakonec spíme pod vysazeným oknem s otevřenými dveřmi a je pěkná kosa.
8.9.2007 – So
Vstáváme v 8.30 h, včerejší houbová kaše se naředila a byla z toho vynikající polévka. Kromě Ivana nás ty houby všechny pěkně prohnaly. V 10.30 h za sluníčka vyrážíme. Stoupáme do sedla podle řeky Tolbačik mezi Ostrým Tolbačikem a Bolshujou Udinou (2920), pak Ovalnou Ziminou (3080) po rozlehlých pláních porostlých travou, borůvčím a spoustou brusinek. Tady také potkáváme prvního medvěda z bezpečné vzdálenosti. Bylo krásně, sluníčko a výhledy na Bezymjaný, Kameň a Klučevskou. Jirka nachází lebku malého medvěda, jako trofej si odnáší jeho špičáky. To byla snad .nejkrásnější etapa s úžasnými výhledy. Stan stavíme asi v 19h ve výšce1460 m.n.m. pod sedlem Tolbačik, asi 150m od medvědího brlohu. Místo bylo specifické velkými zaoblenými kameny, které byly úplně odlišné. Vaříme už za mírného deště, v 21h uléháme, v noci nejdřív pršelo, pak začalo sněžit. Zvoneček na stanu odháněl medvědy a rušil spánek.
9.9.2007 – Ne
Ráno se probouzíme do sněhové pokrývky a pořádné zimy. Balíme a v 9.30h bez jídla vyrážíme směr vulkanologická chata pod Bezymjaným. Přecházíme sedlo (1520), po levé straně si cvičně vylezeme kráter Jupiter, potkáváme obrovského sviště, a směřujeme kolem čedičových píšťal (tady nás překvapily sestavené kamenné nápisy, také BRNO – 07) do sedla Bezymjaný. Docházíme k chatce pod Bezymjaným, kde se rozhodneme zůstat. Chatka byla dost dobře zabydlená a zásobená. Jirka jde na procházku po okolí, Vlasta s Ivanem suší stany a Broňa odpočívá. Broňu bolí záda, tak Vlastu ovládá na dálku a ta smaží kynuté vločkové pikantní placičky. Trochu jsme zneužili situace, protože už bylo evidentní, že se trek minimálně o jeden den proti plánu prodlouží, a my museli začít šetřit jídlo. Večer mastíme karty, venku pořádně fouká, tak Broňa poctivě topí.
10.9.2007 – Po
Vstáváme do pořádné zimy, je nasněžíno, voda zamrzla a fouká vítr, odhadem cca 80 km/hod, naštěstí do zad. Po snídani asi v 10.15h opouštíme chatu JV směrem pod Klučevskou. Míjíme malé fumaroly. Žene nás vítr, v zubech křoupe popel, který je pak úplně všude. Směřujeme zhruba po vrstevnici a začínáme pociťovat nedostatek vody. Původně plánovaná nejkrásnější etapa se proměnila v malý boj s přírodou. Spíme pod bazou, na kopec k chatkám vulkanologů se ani nedereme, tam voda určitě nebude. Posledních cca 5l vody rozdělujeme na večer a na ráno, nevaříme, jen čaj a jíme suchou stravu. Ušli jsme asi 22km, ozývají se stará zranění vyvolaná nápory větru, Ivan maže kotník, začíná jít do tuhého. Ve 21h uléháme.
11.9.2007 – Út
Z poslední vody vaříme čaj a varem přizvedlá poklička převrací hrnec. Zbylo nám posledních 0,5l vody, kterou rozdělujeme. Procházíme přes mrtvé kaňony řek směrem ke kráteru Udačina, kde je sice už zeleno, ale voda nikde. Svítí sluníčko, je krásně, teplo. Dochází na energetické gely, máme toho už dost. Cestu znepříjemňují větší i menší kaňony svažující se z úpatí Klučevské a trasa se přizpůsobuje možnostem přecházení těchto nerovností. Odpoledne docházíme opět k porostům olšiček a vidíme druhého medvěda, který před námi prchá. O kousek dál nacházíme v 17h konečně vodu. Je kalná, necháme ji chvilku ustát, a pak se na ni vrháme. Je to kalný balzám. Podle informací by na dalším tábořišti voda měla být, tak ji s sebou moc nebereme. Přecházíme koryto řeky Glubokaja, Širokaja, svému jménu nezůstávají nic dlužné, pak v olšičkách procházíme medvědí postelí. Pod malým vrcholkem na medvědí stezce táboříme. Je tu nádherný pohled na Klučevskou při západu slunce, jsou pěkně vidět vedlejší malé krátery nalepené na Klučevské jako malé bradavice. Procházíme mezi krátery Kozej a Tiranus, na kterém je krásně vidě ztuhlý proud lávy a ve směru na V od něho lávové pole. Lávové pole je třeba obejít vrchem po západní straně. Po pravé straně výhled na kráter Očki, kde přespáváme. Voda tam není. Jirka s Broňou jdou hledat vodu, dobrovolně si berou i zvoneček, a přinesou ještě větší „bláto“, než jsme pili odpoledne, ale jsme šťastný za to. Vlasta s Ivanem postavili stany, Ivan pak nasbíral dřevo a rozdělali jsme oheň. Jsme vyčerpaní členitým terénem, nedostatkem jídla, vody, Ivana dorazily střevní problémy. Ve 21.30h jdeme spát.
12.9.2007 – Stř
Budíme se v 8h, vaříme čaj, vločkovou kaši, Jirka s Broňou rýži s prasetem na pepři, máme před sebou ještě asi 7km v terénu pod Klučevskou s oblíbenými kaňony k vulkanologické baze. Která je asi 2km na Z proti staré mapě. Je tady zrovna výprava, která zajišťuje odběr vzorků a lovec s fotografem. Viděli jsme medvědí stopy, ale medvěda, který byl prý od nás asi 50m jsme si nevšimli. Smůla nebo štěstí? Dostáváme čaj, vodu a informaci, že pojedou buď později večer, nebo až ráno. Rozhodli jsme se nečekat a po vyjeté cestě jsme se vydali do Kluči vzdálené 35 km. Asi 15km bylo jasných, tam také končil Klučevský národní park, a pak cesta vedla široký korytem vyschlé řeky. Zvedl se vítr a hnal nás spolu se sopečným popelem vpřed. Vítr zametl stopy a na „křižovatce“ dvou řek jsme váhali. Nakonec se nám podařilo najít oficielní cestu. Posledních asi 10km jsme jeli stopem ve dvou autech za 250RBL na osobu, děvočka za 150 (asi vypadala dost zbídačeně). Cesta hrůzy, řidiči podnapilí, ale dovezli nás k magazínu do Kluči. Asi bychom ještě bloudili, bylo tam několik dalších rozcestí (koryt řek).
Z Kozyrevska do Ključi